Čtyři živly

Již od antiky se v kulturním prostředí, které nás formuje, pracuje se čtyřmi živly neboli elementy, které do povědomí lidského myšlení zavedl v 5. století př. n. l. řecký filozof Empedoklés z Akragantu.
Jeho živlová koncepce sestávající ze čtyř kvalitativních forem pohybu, kterými jsou oheň, vzduch, země a voda, se stala základem pro chápání všech kategorií Jsoucna a jejich projevů. Hippokratés z Kósu, nejslavnější lékař antického starověku, nazývaný též „otcem medicíny“, teorii dále rozvinul a aplikoval na lidské zdraví, povahu nemocí a léčbu stravou. Po celý středověk se tato koncepce používala v hermetických naukách, ale zejména v alchymii, magii a astrologii. Moderní psychologie na ni navázala ve 20. století v osobě Carla Gustava Junga, vynikajícího psychoterapeuta a zakladatele analytické psychologie.

V následujícím několikadílném seriálu si kladu za cíl ukázat a přiblížit stále živou zmíněnou antickou koncepci ve světle současných potřeb a její praktické využití v rozličných oblastech osobního, společenského a pracovního života a s tím spojených okruhů: charakter, chování, myšlení, styl práce, profese, zdraví aj.